Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

Obrany - jak nám to šlo

  o prázdninách  

Obrazek

Tak mezi výlety, prací a všemy povinnostmi i radostmi spojenými s dětma, jsme se snažili šici i pravidelně trénovat, alespoň obrany.

Jája nás chtěl přesvědčit, že i na tak malého figuranta splaší rukáv a protože nám nevěřil, že ne opatřil si zlomeninu ručičky, kterou mu po operaci vložili do krásného bílého rukávu, který nemoh ani sundat. Stejně sme na něho , ale naše miláčky nepustili, protože on by je mohl unavit. Je to takovej hiperaktivní figurant. 

 

Malá Olinka ta se specializuje na samostatnou činnost. A její oblíbenou částí výcviku, jsou stejně jako u mě stopy a tak ta se na obranách moc nezapojuje. Takže, když už ji náš výcvik nebaví honí se za mnou po place a to tak vytrvale, že nakonec nás to donutí vyrazit k domovu.

 

Náš trenér bobánek. Tedy taťka Jarda. Stále krásně radí mojim nešikovným rukám a neschopnému mozečku, jak s tou naší medvědicí zabrat. Konečně i přistupuje na fakt , že mi to ukáže, až bude mýt Ikolka štěňátka, tak se nechám překvapit a budu doufat, že to taťkovi se štěňátkem půjde o moc líp než mě.

 

 

A to jsem já, stále se ptající co teď? Co mám dělat...... Pro figuranta asi radost veliká. Já jsem, ale se svým umem smířená a tak mě nic lepšího než výkony dobré asi ve sportovní kynologii nečeká

 

Obrazek

Za to náš figurant a přítel Jirka s tímto smířen neni a tak se krom výcviku naší Ikolky pustil o prázdninách i do výcviku mě jakožto paničky. Zpočátku mě rozčiloval a lezl na nervy, počase jsem ho ale v rámci mých mozkových možností začala poslouchat a divila jsem se jaký mají vliv jeho moudra na mou fenku. Přestala jsem povelovat chaoticky. Když jsem po Ikče něco chtěla, řekla jsem jsem jeden jasný povel, pokaždý stejný a světe div se Ika začala být poslušnější a jistější v tom co dělá. Což se odrazilo v radosti z práce na nás obou. A tak ikdyž mě co by psovoda čeká ve výcviku ještě hromada práce, díky Jirkovi na tom chci zamakat a třeba nám to s Ikolkou půjde oběma líp.

Obrazek

Obrazek

Páneček občas cvičí s Ikolkou abych mohla fotit, a já pozoruju jak by mu v jeho rukách pes slušel a tak snad se dočkám a náš tatínek bude psovod, necháme se zatím překvapit.

Obrazek

 

Dětičky už si na cvičácký prostředí zvykli. O prázdninách dostali taky školu v poslušnosti a je s nima teď lepší , když umí poslechnout. A tak s nima rádi už podnikáme cokoli. Asi mě teď rodina baví ze všeho nejvíc a ikdyž se snažíme na podzimní zkoušky trénovat, tak čas trávený s dětma a psíkama na výletech je úplně super.

Obrazek

 

Ikolku obrany náramně baví. Její styl a síla zkusu jdou krásně nahoru a za to chci poděkovat hlavně Jirkovo úsilí. Práce má s náma mraky tak si pochvalu zaslouží. Na obrany s náma jela i Bárný, ta ale spíš hrozila a na figuranta startovala zezadu, když se na ní otočil provedla úžasnej zdrhací razantní zákrok. 

Obrazek

Obrazek

Takhle my Jirka názorně ukazuje, jak zaujmout pejska při chůzy u nohy při obraně. No krásný, ale mě prostě takhle hezky nechodí, pač chce koukat na figuranta a tak ikdyž to vypadá krásně, já toho nedosáhnu.

Obrazek

Obrazek

 

Obrazek

Obrazek

Obrazek

 

Obrazek

Holčinka nám taky přes prázdniny narostla. Kouše krásně na svýho pánečka. Já ji vypouštím a při jejích skocích vidím, malou Akí. Stále se bez ní necítím dobře, naše bába Akinka nám pořád chybí. Proto sem se i víc stáhla do rodiny a nějak se nemůžu srovnat. Něco jsem si ale vymyslela a doufám že mě to vrátí do chuti plně trénovat a cvičit, tak jako dřív.

Obrazek

Tak na závěr, prázdniny co se výcviku obran týče byly vydatný. Trénovali sme pravidelně i dvakrát týdně a bylo to moc fajn. Jirkovi patří moje i Ikolčino dík a doufám že mu na zkouškách na které se na podzim chystáme, neuděláme ostudu. Tak ať nám to hezky šlape a to jak na výletech ,tak na place a prostě v soužití nás a našich nejlepších, čtyřnohých, rodinných přátel.