Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

Jak to začalo 

Už jako malá holka,jsem snila o svém nejlepším čtyřnohým příteli.Pes jeho laskovast a oddanost mě přitahovala.

Vždy jsem snila o černým německým ovčákovi.Mé první opravdový setkání s tímto plemenem se uskutečnilo v mých jedenácti letech, kdy jsem každý den chodila venčit známím fenu Německého ovčáka AXU. Byla to úžasná fenka, moc se ke mně připoutala, její pán na ní neměl čas a tak jsme byly spolu. Zažily jsme spoustu krásných chvil.

         

Obrazek

     O to větší byl smutek, když jsem opět šla pro Axu a bylo mi řečeno , že Axičku někdo otrávil.

 

Obrazek

  Táta o našem vlastním NO nechtěl slyšet a tak se k nám jednoho dne sám připojil dvouletý bílý špic Baček. Nikdo ho nehledal ani nepostrádal a tak jsme si ho nechali. S ním jsem začala poprvé cvičit. Začali jsme chodit i na českobudějovický cvičák.Bačík byl moc šikovný a oddaný psík a šel s náma životem 17 let. Je to pár týdnů co nás opustil a nikdy na něj nezapomenem.

Obrazek

  Konečně mi bylo 18 let a mohla jsem si pořídit své vytoužené štěně Německého ovčáka. Byl to pes jménem Navar. Vyrůstal s náma poklidným rodiným životem a byl opravdu klidný.

 

Obrazek

 Začali jsme spolu chodit na agility,ale na to byl Navárek líný a už tenkrát mně nebral jako autoritu, spíš uznával mého přítele Jardu.Chtěla jsem se moc věnovat sportovní kynologii a tak když jsme se s Jardou přestěhovali k němu do Vodňan, brzo po zabydlení jsme vyrazili na místní cvičák.Vše začalo, dobrá parta, radost ze cvičení psíků,ale s Navárkem nám to neklapalo. Uznával chlapskou autoritu a mě nebral.Tak jsem si brzo pořídila první fenečku s PP Argienku.

ObrazekObrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

Arč, byla skvělá,sebevědomá, ikdyž skříteček na ovčáka, ale o co byla menší její tělesná schránka o to tvrdčí její psychická. Bohužel Arč mněla smutnej konec. Po vyšetření kyčlí byla zjištěna veliká dysplazie a ještě artróza jak bejk a veterinář mi řekl že už teď musí mít veliké bolesti a čím bude starší to bude horší.

 

Obrazek

Moc jsem chtěla aby Arč s náma byla co nejdýl, musela jsem jí držet podviživenou aby se unesla přestaly jsme kousat a cvičit byly sme spolu na prvních závodech ZOP a pak jsem usoudila že se Arč moc trápí. Jeli jsme k dalšímu veterináři, ten když viděl RTG které sme udělali nové pač jsem chtěla mít jistotu že je to zlý a byl zděšen co vidí, rozhodnutí bylo jasný,Netrápit Arčí dál!

ObrazekObrazek

 

 

 

 

 

 

Obrazek

 

 Držela jsem Arč v náručí,když jí po v pravené injekci,dobouchávalo srdíčko. Bylo to smutné vyprovázet ze světa deset měsíců staré štěně.Měla jsem chuť skončit,ale cvičácká parta mě v tom nenechala. Dost mi pomohla Dáda a Jarda stál při mně , když přijel Filda a že ví o fence od Pavla. Celá parta sme naskákali do dvou aut a jeli se na ní podívat.

Když jsem tu kozu škaredou a ustrašenou viděla vživitě by mě nenapadlo, že tohle bude má super kámoška na dlouhá léta. Pavel jí předvedl, kousala i míčkovala pak mi jí dal do ruky na zkoušku a já věděla že už ji nikomu nedám.

Obrazek

Všichni ze cvičáku mi to rozmlouvali, ať ji vrátím že s ní nic neudělám bojí se lidí a všeho jen než se skamarádíme spolu, bude to problém, ale čím víc mi jí rozmlouvali tím víc jsem byla přesvědčená, že Akí má šanci a že chci být s ní.

Brzo sme se sešli ,partička na cvičáku. Vrátil se Jirka z vojny, který se stal našim nejlepším přítelem, taky Dáša a Roman, Lucka s tetou Evou, Martina.Chodili jsme na výlety, jezdili po závodech,bylo to moc úžasný období na které budu vždy ráda vzpomínat.

 

Obrazek

 

Obrazek

S Akinkou jsme prošly všechny zkouškové etapy a ikdyž naše výkony byly nevyrovnané a průměrné, bylo to krásný období.

ObrazekObrazek

 

 

 

 

 

Akísek si teď užívá v devíti letech důchodu. S náma a dětma jezdí po výletech a Jája jí má moc rád je to jeho chůva od narození. Má tu výsadu že spí na gauči krmí se od stolu a vůbec jí na stará kolena kazíme výchovu

 

Obrazek

ObrazekObrazek

 

 

 

 

 

Obrazek

 

 

 

 

Obrazek

Na Akinky sportovní místo se k nám přidala Ikolka Skočická samota. Úplně jiná hlavička a srdíčko. Zpočátku mi to dělalo problém, ale když mi došlo že každý psík je jiný a že to není druhá Akina, začala jsem ji brát jinak a teď ji mám ráda jako Paku. Je pracovitá,ale klidná, umí odpočívat a nestresuje se. Je velmi silná obranářka a nádherně čuchá.

 

Obrazek

Tak jsem ráda, že se právě s Ikolkou vracím po tříleté pauze s dětičkama, do kynologie a přestože spolu cvičíme zatím jen okrajově,Když dětičky, statek , teď stavba kotečků dovolí, Ikolce to jde hezky a baví nás to.

 

Obrazek

JSEM RÁDA ŽE JSEM SE K TOMUHLE SPORTU DOSTALA, PROTOŽE PSI JSOU MŮJ ŽIVOT.

 

VŠEM PSÍKŮM PŘEJI VLÍDNÉ PÁNÍČKY A PÁNÍČKŮM PŘEJI, AŤ SI OBČAS PŘEDSTAVÍ BÝT SOBĚ SVÝM PSEM 

ObrazekObrazek