Jdi na obsah Jdi na menu
 


  Dovolená s Ikolkou 

Obrazek

 

 

 

Tak jsme se celá rodinka dočkala. Konečně vyrážíme na dovču a ikdyž máme obavu, protože je to poprvé kdy nejede naše kámoška Akinka,tak doufáme že si to užijem.

Obrazek

 

Obrazek

Vyjeli sme brzo ráno v uplakaném počasí, které nám vydrželo celou pětihodinovou cestu až do Českýho ráje. Tam , ale už nás čekala roztopená roubená chaloupka, která bude celý týden naše.Ikolka i Filípek s Haničkou byli rádi, když mohli s dětma vyběhnout z auta a protáhnout nožičky. Když sme se zabydleli hned sme šli prozkoumat loužové okolí.

 

 

 

Obrazek

 

 

 

 

Po vyspání odpoledne jsme sedli na kola a Ikolce se protočily panenky, že teda jako pětadvacet kiláčků bylo dost. Ale byla holka statečná, už má i kolo ráda a tak si to s náma užila. Večer padla jak ona tak já s tátou jediní kdo nechtěli usnout byli naši cipískové. No bodeť když se celou cestu vezli v sedačkách, ale počkejte zejtra, to vám protáhnem nožičky po Prachovských skalách .

Obrazek

Ráno bylo děsivé. Jdu venčit psíky a Hanička chybí. Hledali sme volali a nic. Večír při venčení mi asi proběhla zase ven a já si toho nevšimla. Hodinu a půl jsme ji všade hledali chodili od domu k domu a ptali se lidí, ale nic. Se smutnou hlavou sme vyrazili na Prachovky. Tam bylo krásně. Ťapali jsme jako kamzíci,nejvíc šikovnej byl malej Jája kterej ušel ten nejtěžší okruh, ještě s přídavkem protože taťka zabloudil a tak sme lezli a skákali 5 hodin. I Ikolka měla toho plné zoubky a byla ráda když se dole v restauraci stočila pod stůl a dala si hodinku spánku.

 

 

Obrazek

 

Obrazek

 

 

 

 

Obrazek

 

Obrazek

 

 

Dalšího dne jsme vyrazili do vesničky Tatobity, kde se nachází jeden s nejstarších stromů u nás. Asi 800 let stará Tatobitská lípa u které je napsáno NESÁZELS - NEKÁCEJ . Ikolka řádila s dětma Olinka i Jaroušek ji střídavě vodili a když se mi ji zželelo pustila jsem ji na volno, aby mohla sama cupitat. Večer sme si udělali táboráček a opekli buřtíky na který se děti moc těšili a pak je snědla všechny hlavně Ikolka. S Jájou sme si pak do popela nandali brambůrky aby sme se mohli ráno podívat jak jsou upečené a pochutnat si na nich.

 

 

 

 

 

Obrazek

 

 

Obrazek

 

 

Obrazek

Obrazek

Ve středu nám od rána pršelo a tak se nedalo dělat nic jinýho než si uvařit a modelínovat s dětičkama. Filípek a Hanička se pak snažili pod stolem modelínu ochutnat, ale když zjistili, že to k jídlu nebude skotačili si spolu na posteli. Ikolka byla otrávená, že se nic neděje a tak jsme byli rádi že se odpoledne mraky rozkutáleli a mi mohli znova šupnout na kola a dát si z kopečka do kopečka dalších pětadvacet kiláčků. Večer byl Jája moc smutný plakal. Já ho utěšovala a on mi v pláči povídá.Mě se stejská po Akince, já ho přitulila rozbulela sem se taky a povídám mu že mě taky. Taťka povídá Olince to sou troubové viď? Ale je fakt že nám Akinka moc chybí všem. Ještě že máme Ikolku, ta nám ten smutek pomáhá mírnit a čím dál víc se stává naší nenahraditelnou kamarádkou.

 

Obrazek

 

Obrazek

 

 

Obrazek

 

Obrazek

 

 

Den pátý jsme vyrazili na hrad Trosky. Krásnou procházkou přírodou, divili sme se že nikde není ani noha. Vůbec tu za celý týden moc turistů nebylo, je to fajn když je takhle ticho v přírodě a hluk a jekot dělaj jenom naše děti. Trosky byly nádherný děti i Ikolka si to snáma celý prošli. Největší strach jsem měla když jsme stoupali do točité věže a ve tmě jsem za jednu ruku držela Jáju a v druhé ruce Ikolky vodítko, když sme míjeli okínko které bylo vůbec ničím nezajištěno a vedlo šupem dolů kamsi Ika se rozhodla že raději půjde tam než nahoru do té tmy. Stáhla jsem ji na poslední chvilku a říkám jí ty tele jedno chceš spadnout, no ještě že si na vodítku aspoň by si za něj vysela, na to mi Jarda řekl no moc dlouho ne. To se mi udělalo zle od pocitu, že Ikolce Jarda před dovolenou zvětšoval obojek a to o dost a tak by se z něj vysmekla. Nahoře už bylo krásně. Výhled byl na všechny ty kopce a louky, bylo to paráda.Pak jsme si hrad obešli spodem ještě z druhé strany a hurá s dětma na slíbené krásné hřiště u roubené hospůdky, kde sme si dali pivečko. Děti a Ikolka jen nealko samozřejmě.

Obrazek

 

Obrazek

Obrazek

Obrazek

 

 

 

 

Poslední den jsme se chtěli podívat do skutečného hradu a tak sme se vydali k jednomu z nejzachovalejších hradů čech jak nám průvodkyně zdělila, na hrad Kost. Byl to krásnej hrad i skály okolo, taky tam děti viděli šermíře bojovat to se jim moc líbilo, největší zážitek nás ale čekal, při další výpravě na zříceninu Pařez. Tam došel jen taťka. Já s dětma a Ikolkou jsme se zastavili v lese u vypuštěného koupaliště s jemňonkým pískem okolo. Děti si nejdřív ráchali nohy a když viděli jak se Ikolka koupá celá, musela sem je sléct aby aspoň něco zůstalo suché a nechat je pořádně vyráchat. Nebe se začalo zatahovat a tak jsem celou partu musela vyhnat z vody. Když sem je oblekla a Ikolka se natáhla na břehu z jemného písku, začali sme s Jájou a Olinkou stavět hrad. Děti dělali věže a já k nim přípojky a příkopy a než se taťka vrátil z výpravy měli sme hrad Kost jako vyšitej. Večer sme padli jak po boji a Ikolka vypadala že bude muset odpočívat ještě tejden po dovolené, ale ne moc se zlepšila a zrychlila, potřebovala jen změnit přístup paničky. Udělala mi moc velkou radost jak se z ní stává tak dobrej rodinej doprovodnej i pracovitej psí člen rodiny jako byla naše milovaná Akinka.

 

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

Obrazek

 

Obrazek

Obrazek

 

 

Dovča dopadla dobře vrátili sme se z ní všichni a ještě k tomu zdrví, což je dvojí štěstí a hurá do další práce.

 

Obrazek