Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dovolená květen 2010

Konečně jsme se dočkali a vyrazili na vytouženou dovolenou s dětičkama. Ze psí smečky nás doprovázela Ikolka , Bakulka, malá Čakynka, čivinka Andělka a samozřejmě naše veteránka devítiletá čivavka Falko. Den byl pochmourný tak jako už celý rok, a tak jsme si náladu nekazili a vyjeli ke Hradci Královému. Po čtyřech hodinách jsme za zamračeného počasí dorazili na místo. Děti i pejsci lítali okolo roubenky než nám ji majitel ukázal a předal, a v jeho očích jsem četla trochu stracu o svou chaloupku, když viděl tu divokou smečku.

 

Obrazek

 

Obrazek

 

 

 

Obrazek

 

 Ubytovali jsme se a hned vyrazili za ves do krásného lesa, kde řádili jak dětičky tak naše ovčáčí smečka. Bylo to fajn a já se začala těšit, že si dovču užijem, ikdyž je škaredě a jsme tak trochu nastydlí celá rodinka.

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

 

 

Obrazek

 

Večer jsme se všichni usalašili v roubence a těšili se na ráno kdy jsme se chystali do skálního města Adršpach.Ráno jsme vyvenčili celou tlupu, aby byly pěkně vyběhaní a uložili je v chaloupce. Do Adršpach s náma vyrazila jen Ikolka, ta nejrozumnější. Cesta netrvala dlouho, byli jsme odtud jen 30km a tak už nás vítala skaliska. Děti s nadšením volali skály skály, mají lezení v tomhle terénu moc velikou radost.

 

Obrazek

 

 

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

..........

 

Bylo zatažené pondělí a dětičky už se nemohli dočkat až vyrazíme do zoo ve Dvoře Králové a mi taky. Nejdřív jsme šli do lesíka vyvenčit celou smečku a unavit je. Děti si vymysleli, že si vezmou kolečka a tak jeli na kolech. Ani ve snu by mě nenapadlo jak tohle dopadne. Jája jel směrem k nám , Jarda zavolal pozor na Čaký a už to bylo. Jája do Čakynky narazil tak nešťastně, že hodně naříkala. Sice jen chvilku, pak už ne , ale nožičku se nesnažila na zem ani postavit. Věděla jsem že to není dobrý a tak jsem volala hned své veterinářce. Ta mě uklidnila, že pokud bude v klidu ležet a nenaříká, když se na to sáhne že to bude dobrý.

Čakynka byla opravdu tak statečná vůbec nenaříkala ležela a když jsem jí nožičky prohmatávala, nevydala ani hlásku. Nechali jsme tedy holky na chaloupce odpočívat a jeli do zoo. Jarda chtěl ať necháme všechny pejsky doma, já si ale sebou vzala Ikolku a v zoo to bylo úžasný. Z Ikolky byly všechny kočkovitý šelmy, úplně v tranzu.

Obrazek

 

Obrazek

 

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

 

 

Obrazek

 

A tak jak chtívá Ikolka lovit, ty malé kočičky u nás na vsi, karta se teď obrátila a tyhle veliké kočičky číhali na Ikolku a dokonce dvě mladé lvice nám předvedly hodinovou číhanou a lov na našeho německého ovčáka. Byla to podívaná krásná. Jak se plazili a cukalo to s nima ta touha lovit, a jak upřeně sledovaly Ikolku, která začala být už pak opravdu dost nervózní, když jí do očí z metru koukala obrovská kočička a očividně si s ní nechtěla jen hrát. Bylo to nádherné, děti Jája i Olinka byli úplně nadšení a já taky.

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Na Ikolku se ale vydal podívat i nejeden nosorožec, celou zoo přítomnost našeho hafana dost nadchla a mi tak mohli pozorovat, zvířata v akci a v zrušení. Dětičky běhali a líbilo se jim vše živé, Olince nejvíc malinký koníčci a miminka s pruhama, ale i obrovští sloni je natchli. Krásnej Leopard se chtěl s Ikolkou mazlit. Bylo opravdu co k vidění. Pořád jsem myslela i na Čaký a doufala, že vše bude dobrý.

Obrazek

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Ale nebylo. Čakynka ani po návratu nedala nožičku na zem a tak jsme ji naložili a jeli do Jaroměře na vyšetření nožičky. Čaký byla náramně trpělivá. Za milé chování pani doktorky jak k dětem, které moc zlobili, tak k naší malé čubynce moc děkuju. Čaký byla náramně trpělivá. Nechala si krásně zrengenovat obě nožičky, i pani doktorka žasla a říkala nám že na tak malé štěňátko je to neskutečně vyrovnané zvíře. Vydržela bolest i nepříjemné polohy a ještě byla milá a moc veselá. Hůř na tom byla diagnoza, zlomenina v koleni. Musíme na operaci, pokud se to, ale dobře zoperuje říkala nám pani doktorka, mohla by být ůplně v pořádku. Dostali jsme kontakt na profíka v Písku, a jeli jsme na chaloupku balit.

Po cestě domů jsme to ještě sjeli skonzultovat s naším panem doktorem v Budějovicích a ten nás shodou okolností poslal za tím stejným panem doktorem do Písku. A tak Čakynka dostala prášky na bolest, ikdyž byla moc statečná a objednání na operaci. Tak se nám dovolená, trochu nevydařila a ikdyž to začalo tak hezky a s dětičkama i s  pejskama jsme si to opravdu užívali, stalo se něco špatného. Teď jen budeme doufat , že naší miloučké, Čakynce vše dopadne dobře a budeme moct na tuhle půldovolenou s radostí vzpomínat.

Jak se daří malinké Čakynce napíšeme, zase příště.